Vítejte ve světě Artemií

Žábronohý korýš Artemia (nejčastěji označován jako Artemia salina - žábronožka solná) se v posledních desetiletích stal nejpopulárnějším krmivem mořských i sladkovodních ryb pěstovaných v libovolném množství od domácích akvárií až po průmyslové nádrže. Tento úžasný druh si získal tak dobrou pověst nejen díky své nutriční hodnotě, ale také způsobu reprodukce a schopnosti přežít v nejextrémnějších podmínkách.

Druh Artemia salina je oficiálně vyhynulý. Toto jméno totiž patřilo korýši, který žil v nyní již neexistujícím britském jezeru Livington. Byl první druh žábronožky, který biologové zařadili, přesněji řečeno zakladatel klasifikace živočišných druhů, švédský botanik Carl von Linné v roce 1758. Tímto jménem byly později z tradice nazvány všechny evropské žábronožky.

V současné době existuje na světě sedm druhů tohoto živočicha.

1. Artemia tunisiana (Evropa a severní Afrika);
2. Artemia species (Amerika, část Evropy, Asie);
3. Artemia franciscana (Amerika, část Evropy);
4. Artemia parthenogenetica (Evropa, Afrika, Asie, Austrálie);
5. Artemia sinica (střední Asie, Čína);
6. Artemia persimilis (Argentina);
7. Artemia urmiana (Írán).

Většina žábronožek (nazývaných také Urzeitkrebse, Salinenkrebse, Salzkrebse, Feenkrebse a Brine Shrimp), které žijí na území východní Evropy a Asie, patří k jednomu z následujících druhů: Artemia tunisiana, Artemia species nebo Artemia parthenogenetica. Poslední název zahrnuje řadu populací s nevelkými genetickými rozdíly. V této velké skupině jsou populace mající schopnost rozmnožování bez účasti samců.

Z hlediska výživné hodnoty mezi nimi nejsou žádné rozdíly a identifikovat jednotlivé druhy a poddruhy je někdy dosti obtížné, neboť korýši Artemia jsou schopni měnit vnější vzhled podle prostředí.

Cysty (vajíčka) artemií, které produkuje a prodává společnost Artemia World, se pěstují výhradně v podmínkách přirozeného životního prostředí a geneticky se nijak neliší od svých příbuzných žijících v přírodě.

Biologie

Artemia patří do kmene Arthropoda (členovci), podkmene Branchiata, třídy Crustacea (korýši), podtřídy Branchiopoda (lupenonožci), řádu Anostraca (žábronožky), čeledi Artermiidae a druhu Artemia.

Dospělí korýši obou pohlaví dosahují délky 10 milimetrů, zatímco partenogenezní jedinci dorůstají 20 milimetrů. Jejich zbarvení se různí od zelenavé po jasně červenou podle potravy a koncentrace kyslíku ve vodě.

Artemie se rozmnožují dvěma způsoby: pohlavním a partenogenezním (k reprodukci dochází bez účasti samců a vývoj embryí začíná okamžitě, jakmile vajíčka vstoupí do dělohy).
Samice klade vajíčka do děložních komor a pokud jsou podmínky příznivé, dochází tam k jejich vývinu – rodí se nauplie (larvy). Jestliže se podmínky zhoršuji, samička klade vajíčka – cysty, které se odlišují mnohem tvrdší skořápkou a neobyčejnou životaschopností.

Během pozastaveného vývoje (diapauzy) projevují cysty mimořádnou odolnost. Podle výsledků testů jsou schopné přežít hluboké vakuum, ionizující záření, zmrazení na teplotu -196°? i zahřátí na 103°?, působení agresivních tekutin, extrémní sušení, anaerobní podmínky (bez kyslíku) a kontakt s pesticidy i produkty metabolismu. Například v roce 1979 byly v USA během vrtů ve Velkém solném jezeře (stát Utah) ve vzorcích půdy objeveny cysty artemie mezi dvěma vrstvami soli. Po inkubaci se z nich vylíhly nauplie. Radiokarbonová analýza ukázala jejich stáří – 10 000 let.

Suché cysty může vítr přenášet z jedné vodní nádrže do druhé. Pokud jsou podmínky příznivé, z cyst se líhnou nauplie. Během prvních 24 hodin existence absorbuje cysta množství vody odpovídající 1,4násobku vlastní původní váhy. Potom zárodek ožívá a jeho vývoj se obnovuje. V cystě se objevuje štěrbina, kterou zárodek vajíčko opouští. Průměrná délka právě vylíhnutých nauplií je 0,45 milimetru, váha 0,01 miligramu, barva – od světle růžové až po jasně červenou. Když se nauplie definitivně zbaví skořápek a membrán pokrývajících jejich těla, začnou se aktivně pohybovat. Před prvním svlékáním, tj. během 10 až 12 hodin, se nauplius nekrmí, ale potom přechází do druhého stádia vývoje larvy a začíná filtrovat vodu a požírat jednobuněčné řasy, bakterie a částečky organické hmoty v různém stupni rozkladu, detrit. V průběhu růstu, který trvá osm dnů, se larva svléká až patnáctkrát. Artemia může žít až šest měsíců.

Artemia žije ve slaných jezerech s vodou obsahující chloridy, sírany a uhličitany. Koncentrace soli (salinita) vody, v níž tento korýš dokáže žít, může dosáhnout až 300 promile (tj. 300 gramů v jednom litru vody. Artemia je však natolik přizpůsobivá, že jistou dobu dokáže žít i ve sladké vodě. To umožňuje používat artemií jako živého krmiva pro sladkovodní akvarijní ryby.

Artemie také dokážou přežít ve vodě s nedostatkem kyslíku. Minimální koncentrace kyslíku pro dospělé jedince je velice nízká – 0,5 miligramu na litr, a pro nauplie je ještě nižší – 0,3 miligramu na jeden litr. Tento korýš dokáže dvě hodiny přežít i v anaerobním prostředí (bez kyslíku). V některých vodních nádržích bývá artemia jediným zástupcem fauny, protože žádné jiné druhy nemohou žít v tak extrémních podmínkách.

Artemia je také odolná vůči změnám a znečištění životního prostředí včetně vysokých koncentrací sirovodíku. Tím se vysvětluje skutečnost, že v mnoha slaných vodních nádržích znečištěných sirovodíkem je artemia v mnoha případech jediným druhem, který tam dokáže přežít. Ačkoliv nemá žádné obranné mechanismy dané anatomií, chováním či jiným způsobem, má spolehlivou ekologickou ochranu díky schopnosti žít a vyvíjet se v prostředí, které je naprosto nevhodné pro její potenciální nepřátele a konkurenty.

Díky své schopnosti přežít a přizpůsobivosti si artemia dokonce pobyla ve vesmíru. V roce 1982 byl tento korýš vybrán pro experimenty, které na oběžné dráze kolem Země prováděla sovětsko-francouzská posádka. Pozorovala vliv kosmického záření na její cysty a na semena rostlin.

V přírodě se artemia živí mikrořasami, bakteriemi, jednobuněčnými živočichy (prvoky) a detritem. Při domácím pěstování vylíhnutých nauplií určených pro krmení ryb se přikrmují pekařským droždím nebo mikrořasami.

Artemia se krmí aktivní filtrací. Korýš nemá schopnost selektivně uchvacovat a požírat pouze jedlé částečky. Je-li ve vodě směs jemného písku a krmných částeček, pohltí obojí. Bylo dokonce zaznamenáno, že tvrdé částice stimulují polykání.

Při nadbytečném množství krmení korýš vylučuje exkrementy s vysokým obsahem nestrávené (polostrávené) organické hmoty. Tuto svéráznou rezervu pak korýši znovu používají, není-li ve vodní nádrži dostatek potravy. Nožkami rozmíchávají usazeniny a všechno polykají.

Artemia v akvaristice

V akvaristice se artemia využívá jako krmivo ve všech třech fázích svého životního cyklu.

— Vajíčka zbavené skořápky jsou výtečným krmivem s vysokým obsahem proteinu pro plůdek a malé druhy ryb.
— Nauplie jsou počátečním krmivem pro mladé akvarijní rybky.
— Dospělá artemia je skvělým krmivem pro většinu druhů dospělých ryb.

NauplieHlavní výhodou žábronožky je, že se může rozmnožovat podle přání akvaristy po celý rok a může být používána v libovolné fázi svého vývoje.

Ovšem sušené cysty, i přes jejich vysokou životaschopnost, je nutno skladovat pouze v nepromokavých obalech, jinak mohou zárodky zahynout. Cysty jsou velmi hygroskopické a když jsou na vzduchu, nasávají vlhkost, což urychluje interní metabolické procesy. V důsledku toho pak cysta vyčerpá své energetické zdroje.

Před inkubací je třeba cysty ošetřit, aby se ukončila jejich přestávka ve vývinu. Nejlepších výsledků lze dosáhnout, když se cysty skladují ve mrazicím boxu v koncentrovaném solném roztoku při teplotě -25°? po dobu jednoho až dvou měsíců. Doporučuje se však dodržovat pokyny výrobce cyst, protože v některých případech mohou být zpracovány speciálními aktivátory, které vyžadují specifickou technologii přípravy k inkubaci. Vajíčka artemie se kromě toho někdy prodávají už bez skořápek a z nich se může vyvinout korýš s vyšší krmnou hodnotou, protože už nemusí vyčerpávat energii klubáním ze skořápky. Takové cysty jsou však náročnější na podmínky skladování.

K inkubaci dochází ve speciálních zařízeních - inkubátorech či reaktorech. Jsou to plastové cylindry s kónickým dnem, které se připevní přímo do akvária, nebo na jeho vnější stěnu. Inkubátor musí mít tyto součásti: nádobu se solným roztokem, provzdušňovač, osvětlení a, je-li třeba, i ohřívač. Optimální teplota inkubace je 28 až 30°?. Při teplotě 28°? začíná líhnutí za 24 hodin a hromadný výskyt nauplií vhodných ke krmení za 30 až 48 hodin. Při vyšší teplotě probíhá proces rychleji a larvy se líhnou současně a zároveň také rychleji hynou.

V normálních podmínkách se z jednoho gramu kvalitních vajíček vylíhne 200 až 300 tisíc nauplií. Ideální produktivita takových vajec je 95 procent, ale v domácích podmínkách se za dobrý výsledek považuje i 40 procent.

Výhoda krmení plůdku a mladých rybek Artemií spočívá v tom, jak snadno se dá získat, v možnosti pravidelného pěstování prostřednictvím postupného ukládání vajec do inkubátoru, ve vysokém obsahu bílkovin, tuků, karotenoidních pigmentů a vitaminu B12 (až 7,2 mkg/g). Měkký krunýř nauplií ulehčuje požívání.

Průmyslové využití

Je známo, že artemie v některých případech sloužily za potravu také lidem. Například američtí Indiáni žijící u Solného jezera v Utahu (USA) tyto korýše s chutí pojídali. Arabové putující na západ od delty Nilu lovili artemie ve slaných jezerech a připravovali z nich pomazánku, která podle slov známého německého geografa Augusta Petermanna (1822–78) připomínala nasoleného sledě, a tuto pomazánku používali místo masa.

Ale v současné době se artemia používá výhradně jako krmivo pro ryby a je jedním z nejpopulárnějších krmiv v průmyslovém rybářství. Artemia je prvotřídní, vysoce výživné krmivo pro mladé ryby a krevety chované v rybářských podnicích a na farmách.

Například mladé jesetery, které velký počet hydroelektráren a dalších umělých překážek připravil o podmínky pro normální rozmnožování a život, je nutno určitý čas vykrmovat ve speciálních nádržích, než jsou ryby dosti silné, aby mohly být vypuštěny na svobodu. Živí se pouze živými zvířaty, a ukázalo se, že artemie jsou svým kalorickým a chemickým složením jedním z nejlepších druhů krmení pro mladé jesetery.

Od poloviny 80. let se v důsledku celosvětového rozšíření komerčního chovu rybího plůdku a krevetek vzrostla roční spotřeba vajec artemie na několik set tisíc tun. Hlavně díky artemii se posledních letech rozvinul průmyslový chov několika druhů vodních živočichů. Například prudký rozvoj chovu mořských platýsů ve Středozemním moři v 70. letech bylo založeno hlavně na využívání artemií.

Tento proces byl také umožněn vyšlechtěním větší, hybridní "komerční" formy druhu Artemia, která byla nazvaná Sea Monkeys nebo Artemia NYOS (zkratka laboratoře), v americké laboratoři New York Ocean Science.

Většina vědců ji odmítá uznat jako biologický poddruh, ačkoliv je tato Artemia v současné době hojně dodávaná na trh a představuje velkou část produkce amerických pěstitelů artemií.

Zajímavá fakta

— Artemia je současník dinosaurů, žije na Zemi už asi 100 milionů let a na rozdíl od velkých ještěrů se zatím nechystá vyhynout. Vědci znají jen jednoho doposud žijícího korýše, který je starší než Artemia – Triops cancriformis, který se zde objevil před více než 220 miliony let.
— Ve vaječném vaku (děloze) jedné samice artemie může být až 200 vajec.
— Artemia má tři oči. Jedno prosté se objevuje v larválním stádiu vývoje; u dospělý jedinec se později vyvíjejí další dvě složitější oči.
— Artemia nespí. Musí neustále bdít, aby mohla dýchat a krmit se.
— Samec artemie má dva reprodukční orgány.
— Chcete vědět, jak odlišit samce artemie od samice? Samec má na hlavě dvě velké antény ? samice má jednou malou anténu, ale velký vaječný vak.

 
Artemia World © 2016